Lidé často dost podceňují, to co jedí. Možná, že většina o tom co jí a vaří, ani nepřemýšlí. Ale je to velká škoda, protože až 80% zdraví dokáže ovlivnit právě výběr správného jídla. To jak jídlo chutná má v naší společnosti jasný prim. To co se přestane považovat chuťově za úplně nejideálnější, skončí časem v zapomenutí. Samozřejmě, že by jídlo mělo chutnat, ale uvědomme si, o čem doopravdy mluvíme. To co je dnes vyhledávaným jídlem průměrného člověka, je vlastně zcela mimo koncept přírody a na naší planetě nemá něco takového obdob. Je to plné látek a chemikálií, které na sobě navozují závislost, a ta není žádným chuťovým vjemem. O tom jak degenerují vnímání chutí, jsme se už zmínili v článku Základní průvodce potravinami.

Od malička jsme přivykáni na určitý druh kuchyně, v níž existují jídla, která máme oblíbená, většinou se jedná právě o jídla, na kterých získáváme závislost, a pak ty co moc nemusíme. Jakými jídly se bude stravovat člověk, který právě opustil „maminčinu jídelnu“ a stravuje se sám? Těmi, na kterých je závislý, nebo těmi méně atraktivními? A teď si představte, že v tomto novém stravovacím návyku, začne vyrůstat nový člověk… Dámy a pánové, my jsme se svými stravovacími zvyky dnes úplně někde jinde než byli lidé ne v pravěku, ale dokonce i před pouhými 500 lety.

Lidé jsou dnes závislí na různých toxických látkách, na podivných chutích a na cukru. Pokud se divíte, ano, právě cukr na sobě vytváří závislost a mění nám stravu po generace tak, abychom ho jedli čím dál tím víc. Pak přijde konvenční dietologie a prohlásí, že 60% energetického příjmu mají tvořit uhlovodany neboli sacharidy (lidově cukry), především ty celozrnné (na čem si smlsnete spolu se zrním, jsme psali minule). Jako kdyby někdo pochválil feťáka za to, že si sehnal novou dávku…

Protože cukry nejsou vůbec žádnou efektivní stavební látkou a jsou z dlouhodobého pohledu velice chabou energetickou látkou, existuje u lidí pocit, že ho musejí stále doplňovat, aby měli dostatek energie, nebo aby při posilování nehubnuli. Proto přišly na svět extrémní metody některých sportovců, které doporučují dokonce až i 80% denní energie pokrýt právě uhlovodany.

Jenomže příroda nastavila pro lidský organismus neúprosné pravidlo, se kterým pak souvisí téměř všechno: V krvi nemá cukr co dělat! Respektive přesněji řečeno, je tolerovaná určitá hranice, při které se nevplavuje do cév inzulín. Vše ostatní je v krvi přebytečné a zcela nežádoucí.

Proto má člověk slinivku. Slinivka je orgánem, který tvoří inzulín. Jakmile se objeví v krvi cukr, okamžitě se zalarmují základní mechanismy a slinivka se ho pomocí inzulínu snaží z krve co nejrychleji odstranit. Slinivka v zásadě není na to, aby nám z cukru připravovala nějaké balíčky energie, ale opravdu je na to, aby nám krev od cukru čistila.

Cukr v krvi navozuje pocit sytosti, ovšem ve chvíli kdy inzulín cukr z krve odstraní, odstraní se i tento příjemný pocit a přichází hlad. V tu chvíli je člověk nucen se znovu najíst. Pokud si nevybere k jídlu nic jiného a opět doplňuje do krve cukry, znovu tím zalarmuje základní mechanismy a donutí svojí slinivku bojovat. Z toho vyplývá, že čím víc sacharidů jíte, tím větší chuť na ně máte, zároveň ale přicházíte o energii a tím lenivíte

Takovým způsobem slinivka ovšem moc dlouho fungovat nemůže, začne se vyčerpávat a diabetes 2. typu klepe na dveře. V tuto chvíli je opravdu jedno, jestli jste tu hladinu cukru doplňovali do krve neustále různými limonádami a něčím sladkým, nebo jste se najedli tak strašně doporučovanými složitými cukry v podobě těstovin, pečiva, rýže nebo jiných cereálií, a to vytvořilo ve vaší krvi těžko odbouratelnou hladinu glukózy. Jakkoli složitý cukr je pořád cukr a působí jako cukr.

S tím souvisí hned několik dalších problémů. Slinivka nechce, aby nám cukr proudil žilami, protože podněcuje v těle stresové reakce, při kterých se uvolňuje adrenalin a kortizol. Vysoká hladina glukózy, která není z krve rychle odbouraná, se pohybuje krevním řečištěm jako zhuštěný toxický kal. Váže na sebe bílkoviny a vytváří z nich nebezpečné radikály (AGEs), které se podílejí na vzniku některých civilizačních onemocnění, například na už zmíněném diabetu, nebo na kardiovaskulárních onemocněních. Vytváří záněty. Na povrchu kůže se můžou projevit jako různé vřídky nebo akné, ale uvnitř těla je jejich dopad mnohem závažnější. V případě zánětů cév se totiž spouští v těle ochranný proces v podobě LDL cholesterolu (lidově a ne zas až tak trefně nazvaný jako špatný cholesterol).

V zásadě jde o proces, kdy cévy poškozuje jedovatý cukrový kal a LDL cholesterol, který je tvořený v játrech, se je snaží před působením této škodliviny uchránit a vytvoří na cévních stěnách náplast. V případě že toxická hladina cukru z krve zmizí, začne se i tato náplast rozpouštět a odplavovat pryč. V opačném případě se LDL cholesterol nabaluje na stěny stále víc, a tentokrát klepe na dveře například Angína pectoris. Vápenatění cév, trombózu a mrtvici snad ani nemusíme připomínat. Z další škály poškození cév můžeme jmenovat například retinopatii a následnou ztrátu zraku.

Při zvýšené hladině cukru v krvi dochází k blokaci vývoje a aktivity neuronů. To je tím, že mozek přestává kvůli nadměrnému cukru produkovat dostatek BDNF látky, která za normálních okolností vývoj neuronů podporuje a jejich činnost startuje. Následkem jsou různé psychické nemoci zastoupené například depresemi, Alzheimerovou chorobou a demencí. Pacientů, kteří jednou netrefili domů, je plná geriatrie. Se změnami týkajících se BDNF látky se spojuje dokonce i epilepsie. Ještě toho není dost, stále pokračujeme… Vysoký cukr způsobuje i poškozování nervů, které může vyvolat problémy počínaje poruchami funkce trávícího systému, přes hypoglykémii, potíže s erekcí až po infarkty a „hnijící nohy“. Nadměrné užívání cukru má za následek i postižení ledvin, s kterým často končí pacienti na dialýze a ve frontě na novou ledvinu.

Další neméně zajímavý proces je vytvářen ve spojitosti s inzulínem. Jak už jsme psali, slinivka se snaží krev od cukru čistit. Pokud ovšem musí stále bojovat s velkým množstvím glukózy, která z jejího pohledu nejde odstranit, začne automaticky vpouštět do krve víc a víc inzulínu. Jenomže inzulín je v nadbytečném množství pro organismus velice škodlivý (prakticky jedovatý). Nejen že vytváří na cévních stěnách plak, ale podporuje dělení buněk a je rakovinotvorný. Pak stačí když se objeví ještě nějaký další škodlivý faktor (všude kolem jich je dost) a v těle se nastartuje zhoubné bujení.

Cukr zároveň vytváří v organismu oxidační stres, poškozuje bílé krvinky a tím nabourává imunitní systém. Ne jen že takto zatížená imunita nedokáže potlačit zhoubné bujení již v zárodcích, ale je značně oslabená i proti různým bakteriálním i běžným virovým infekcím, a celkově slábne odolnost organismu. Neodolné tělo proslazené cukrem se stává živnou půdou i pro různé kvasinky a plísně.

Cukr může za ukládání tukových zásob. Tato akce funguje následovně. Minimálně troška cukru se nachází téměř ve všem. Do našeho organismu se tedy i z přirozené potravy dostává, proto máme koneckonců slinivku. Naše tělo dokáže malé množství cukru upotřebit v buňkách jako pohonnou látku. Ovšem jen omezeně. V případě velkého množství se stává následující. Jednu část inzulínem odplaveného cukru použijí buňky pro momentální potřebu energie, další část se uloží do jater jako energetická zásoba v podobě glykogenu a ta zbývající se usadí v podobě tukové energetické zásoby. Za normálních okolností jsou totiž tělesné funkce nastavené na spalování tuků. Jenomže v případě nadměrného přísunu cukru vzniká kolize.

Cukr, jak jsme už popsali, je pro tělo silně toxický a nebezpečný, proto má jeho likvidace v organismu absolutní přednost. Inzulín má tedy další schopnost. Ne jen že zajišťuje, aby se cukr spálil nebo uložil na později, ale ve chvíli kdy v krvi pracuje, blokuje spalování lipidů (tuků). No a už se dostáváme k jádru celého problému. Ten kdo má neustálý a nadměrný přísun cukru, se prakticky nikdy nedostane k tomu, aby pálil tuk a tukové zásoby. Plus buňky naplněné cukrem, další cukry už nepřijímají. Játra, která neměla důvod glykogen použít, už také žádné další úložiště neposkytují. Jediné co tělu zbývá, ve snaze zbavit se toxinů z krve, je ukládání stále nových tukových zásob v podobě vnějších i vnitřních tuků a na dveře klepe obezita, ztučnělé vnitřní orgány, vysoký krevní tlak a mrtvice.

Aby tohle všechno nestačilo, obezita se dá zhoršit další blokovanou funkcí v těle. Štítná žláza vyměšuje hormon T4 který se v játrech mění na hormon T3. Pokud jsou ale játra rezistentní na inzulín, je v nich tato přeměna zablokována. Tímto způsobem se celý váš metabolismus ještě víc zpomalí a máme tu rádoby problémy se štítnou žlázou. Toto se ale může stát i neobézním lidem.

A pár zajímavostí na konec. Při nadměrném přísunu cukru jsou velké nesnáze při budování nebo udržování svalů. Protože buňky, které jsou na další cukry resistentní a nedostanou se ani k pálení tuků, jsou zrovna tak uzavřené pro vstřebávání aminokyselin (bílkovin). A teď přijde třešnička na dort. Buňkám, které jsou stále obklopené jedovatým inzulínem, otupí inzulínové receptory. Následná rezistence na inzulín organismus tak rozbije a zmate, že se svalové buňky přestanou otvírat pro další cukry a začnou prakticky spalovat sami sebe. Ano, zoufalý a zmatený organismus začne ze svalových buněk vytvářet do toho všeho ještě další cukry a vy přicházíte o svoje svaly.

Celkem zajímavé vyhlídky při vysoké konzumaci cukru, ne?

O to nehoráznější je, když přijde například mladá budoucí maminka do ordinace svého lékaře. Zeptá se, jak je možné že zrovna ona má těhotenskou cukrovku, a od toho lékaře dostane odpověď, že to má genetické…
Ano, samozřejmě, někteří odborníci se nad takovými odpověďmi tohoto druhu lékařů ušklíbají, jiní s úsměvem konstatují, že mají pravdu.
Pokud ovšem taková odpověď docílí, že z ordinace odchází zcela neinformovaný člověk v představě, že jeho nemoc je jen hříčkou osudu, pak by mělo být důvodem o takovém lékaři pochybovat.

Takže pacienti, kteří se divíte, jak je možné že máte byť jen zvýšený krevní cukr, nebo jiné výše popsané civilizační onemocnění, je to proto, že nejste žádná cukromilná bakterie, ale jste člověk. A člověk není uzpůsoben na přijímání velkého množství uhlovodanů přesněji sacharidů čili cukrů. Právě to je na tom to jediné genetické.

Tento polštář byl vyvinut vědeckým týmem, který navrhl dokonalý anatomicko-ortopedický tvar umožňující lehké vypodložení krku. Uprostřed polštáře je také lehce zvýšený pěnový proužek, který znemožňuje ležet v nesprávné poloze a jemně vám dopomůže k pootočení hlavy. Tím výrazným způsobem snižuje chrápání, případně mu úplně zamezí. Polštář proti chrápání Sweet Dream je vyroben za použití high technologie a použité materiály zajišťují maximální komfort spánku.

Pro mnoho lidí na celém světě je utrpením sdílet ložnici s partnerem, který chrápe. Tento zvuk je podle nedávné studie dokonce srovnatelný s hlukem, který nadělá pod okny projíždějící rychlík, tedy 90 decibelů. Chrápání je způsobeno nesprávnou polohou ve spánku. Vzduch prochází zúženými místy horních cest dýchacích a jestliže má člověk špatnou polohu, snižuje průchodnost dechu a zvýšeným tlakem vzduchu rozkmitá měkké patro a čípek. Tím vydává nepříjemné, hlasité zvuky.

Některé pacienty ale chrápání "ohrožuje" na zdraví. Jedná se o tzv. spánkový apnoický syndrom. Zúžená místa horních cest dýchacích se zcela uzavřou a pacient přestane na určitou dobu dýchat. Nedostatkem kyslíku se vzbudí, začne opět dýchat, ale poté únavou usíná a celý cyklus se opakuje. Přerušovaný spánek je nekvalitní a pacient vstává unaven.

Na základě vědeckých poznatků byl vyvinut polštář Sweet Dream, který vám upraví polohu ve spánku tak, abyste měli dýchací cesty maximálně průchodné. Polštář je velmi příjemný, vyrobený z viskoelastické hmoty, tzv. líné pěny. Líná pěna příjemně obejme veškeré obrysy a křivky vašeho těla. Líná pěna optimalizuje svoji tuhost dle přijatého tepla, výborně se tvaruje a poskytuje jedinečné ortopedické vlastnosti širokému spektru uživatelů. Jakmile se tlak těla rovnoměrně rozloží, dojde k uvolnění svalů a k relaxaci, nepříjemný tlak omezující krevní oběh mizí. Vzhledem k mimořádné vlastnosti líné pěny nedochází k žádnému otlačení těla a to ani při změně polohy během spánku.

U tohoto tématu můžete slyšet opět názory zastánců různých teorií. Většina z vás má jistě zafixované rady konvenční dietologie, že při dodržování správného pitného režimu byste měli vypít minimálně 2 litry tekutin denně ideálně 3 litry. Na druhou stranu se tu objevují alternativní postoje k doplňování tekutin, které tvrdí, že můžete vlastně pít málo, protože tekutiny dostanete například i z ovoce. Velice rádi se o tyto názory opírají především ti, kteří z nějakého důvodu na svoje doplňování tekutin zapomínají. Sice máme rádi alternativnější přístup ke stravování a už mnohokrát jsme na těchto stránkách dali konvenční vědě co proto, ale u dnešního tématu to zas až tak horké nebude. Rádi bychom v dnešním článku uvedli obě tvrzení na pravou míru.

Člověk je tvor, který potřebuje ke svému životu tekutiny a ne, že ne. Zatím co bez jídla může člověk, za předpokladu, že je jinak zdravý, přežít kolem 50 dní. Bez přísunu tekutin může zemřít již po pouhých 5 dnech. Tady vidíte zcela jasný rozdíl, mezi potřebou potravy a potřebou tekutin. Zjevně je člověk od přírody uzpůsoben tomu, že nemusí dostávat stravu pravidelně a dokonce ani každý den, aniž by mu hrozila hypoglykémie (za předpokladu správného stravování). Rozhodně ale není uzpůsoben tomu, aby se obešel bez zdroje tekutin. Odjakživa se člověk jako tvor primárně zdržoval v blízkosti zdrojů tekutin a nejideálněji přímo pitné vody. I v dobách kdy vznikaly první osady, ne náhodou vznikaly blízko vodních toků.

Při nedostatku tekutin dochází v těle k zahušťování tělních tekutin, které může vést k tvorbě kamenů v některých vnitřních orgánech. Ve svém okolí si jistě můžete všimnout lidí, kteří měli někdy s kameny problém, s nejvyšší pravděpodobností to byli lidé, kteří přijímali málo tekutin. V tomto směru je dost zajímavé se podívat i na zahušťování slin. Příliš husté sliny mohou podporovat tvorbu zubního kamene a zubního kazu. To jsou hned první důvody proč radši pít. Předcházet únavě z nedostatku tekutin a hladká hydratovaná pokožka jsou hned další důvody. Především ženy určitě nechtějí vypadat jako unavené seschlé jablko. V neposlední řadě nemusíme snad připomínat, že je také docela na místě (především v dnešní době) pravidelně odvádět toxiny z těla ven.

A pak je tu také další důvod. Jistě jste už slyšeli, že tukové zásoby v těle jsou velmi významným nosičem vody. V žádném případě to není náhoda. Protože jsou tekutiny pro člověka tak životně nezbytné, je tělo schopné vytvářet v těle zásobu tekutin, kterou udržuje právě v tukových zásobách. Pokud tedy tukové zásoby nechcete (neměli byste jich chtít příliš), nebo chcete přímo prorýsované svaly, určitě není řešením nepít, protože tím akorát tělu dáváte signály pro přípravu na další období s nedostatkem tekutin a tělo se snaží nashromáždit pro tento účel tuky navíc. Naopak, pokud tělo zjistí, že má tekutin vždy dostatek, může se tukových zásob zbavovat. Pokud chcete být štíhlí, určitě byste neměli zapomínat pít.

Opět ale musíme říct, že potřeba pití tekutin se nedá dodržovat přesně podle tabulek, ale záleží na mnoha různých okolnostech. Záleží například na váze a celkové velikosti člověka. Záleží na okolí, ve kterém se právě vyskytuje, na vlhkosti vzduchu a dokonce i na nadmořské výšce (čím vyšší nadmořská výška tím víc tekutin může člověk potřebovat, protože se tělo bude namáhat dýcháním), na ročním období a na teplotě (jestli je chladno nebo naopak pořádný hic). Záleží samozřejmě i na fyzické aktivitě. Při pravidelné námaze budete potřebovat určitě víc tekutin než někdo, kdo žije neaktivním způsobem života. A v neposlední řadě záleží i na fyzickém stavu. Nemocní lidé mají vyšší potřebu tekutin, zrovna tak ale i těhotné a kojící ženy a starší lidé.

Pravda je, že záleží i na tom, co jíte. Pokud se budete pravidelně živit množstvím osvěžující šťavnaté zeleniny případně šťavnatým až vodnatým ovocem a jíst polévky (vývary z masa a kostí jsou vynikajícími elektrolyty) určitě si to můžete k příjmu tekutin připočítat. Dokonce ani šálek kávy není zas až tak silným diuretikem, aby se nemohl vůbec počítat. Nicméně při špatném stravování určitě nenahradí ani část tekutin jedna povadlá mandarinka denně. Pokud se bude vaše strava skládat z dehydrovaných, v nejhorším případě škrobnatých potravin (pečivo, zrní), určitě musíte dbát na vyšší příjem tekutin. Zdá se, že doporučení minimálně dvou litrů vody denně úzce souvisí s doporučeními obilné stravy. Pokud se ale stravujete paleo, nebo podobným zdravým způsobem, je možné, že v některých obdobích nemusíte mít potřebu pít tak výraznou.

Na to, aby zdravý člověk odhadl, kolik potřebuje za den tekutin, se u něho jako u ostatních živočichů vyvinul instinkt „žízeň“. Jak už jsme zmínili výše, při nedostatku tekutin, se zahušťují tělní tekutiny, vzniká tím vyšší koncentrace minerálů a různých jiných látek v těle. V krevní plazmě dochází ke zvýšení koncentrace tzv. krystaloidů, pokud přesáhnou určitou hranici, spustí se v lidském těle alarm „žízeň“. V zásadě by příjem tekutin měl fungovat tak, že si tělo tímto způsobem samo poví, kdy a kolik tekutin potřebuje.

U každého zdravého organismu by mělo být vylučování tekutin a přijímání tekutin v rovnováze. A především by mělo být přirozené, aby ke koloběhu tekutin docházelo. Jestli u vás žízeň funguje tak jak má, nejjednodušeji zjistíte na koncentraci moči. Tmavá koncentrovaná moč po ránu je zcela správná a normální, ovšem nedostatečná potřeba chodit na toaletu a ostrá koncentrovaná moč přes den, může nedostatečný příjem tekutin (u jinak zdravého organismu) lehce prozradit.

Nebudeme vám předkládat žádný teoretický vzorový jídelníček, paleo/primální strava není žádná speciální dieta, která by se striktně řídila podle nějaké konkrétní podoby jídelníčku. My víme, poslední dobou je velmi módní poskytovat bez bližšího vysvětlení nějaké verze „dietních“ jídelníčků a dokonce za to brát i peníze. Při paleo/primal stravování se sice nejí to, co je škodlivé (to jsou přibližně 2-3 druhy potravin + výrobky plné chemie), ale každý jí to, co má rád z výběru všeho ostatního. Universální jídelníček neexistuje, protože by pravděpodobně minimálně 50% čtenářů v něm něco nechutnalo. Zároveň neexistuje takový universální jídelníček, který by respektoval individuální potřeby v příjmu a výdeji energie a bílkovin, každý je může mít jiné a tím se liší i celý jídelníček. Za další, jedna věc je teorie, druhá věc je praxe. Možnosti paleo jedlíků, můžou dost ovlivňovat podobu jídelníčku. Takhle můžeme vyjmenovat ještě mnoho důvodů a končit tím, že v samotném paleo/primálním stravování existují do jisté míry rozdíly mezi tím, co strávníci jedí. V rámci těchto rozdílů se však nebavíme na téma, co je a není zdravé, ale co je zdravé a co ještě zdravější anebo co se ještě může považovat za zdravé.

V zásadě je nejdůležitější první krok a tím je zbavení se závislosti na sacharidech a mouce. To znamená ovládnout opravdové abstinenční příznaky (trvá to minimálně 3 týdny až 1 měsíc někdy i o něco déle), a opravdu se od této závislosti oprostit. Nejen, že tím získáte nezávislost a zdraví, ale zároveň vás nebude každé 2-3 hodiny prohánět hlad, který je provokován konzumací škrobů a sacharidů včetně mouky. Jinými slovy, váš den může být naplněn jinými činnostmi než šmejděním ve špajzu. Pak můžete začít poslouchat vlastní tělo, co chce víc, třeba jestli víc zeleniny nebo víc masa, jestli ovoce ano, nebo vám ani vlastně nic neříká…

Paleo nebo primální stravování - je jedno, které si vyberete, v každém případě budete jíst na straně zdraví. Vyberte si, co vás oslovuje víc, anebo také podle toho na co máte ten den náladu a podle toho co vašemu tělu svědčí líp.

Tímto proslovem samozřejmě nekončíme. Ukážeme si pár opravdových příkladů jídelníčků několika různých lidí, různých příležitostí a několika různých paleo až primal stravovacích nápadů z několika různých států. Nic teoretického, ale tak jak to v praxi opravdu chodí. Ano paleo jídelníček se může lišit i v závislosti na kultuře. V našich receptech to nebude tak markantní, protože se jedná většinou o recepty západní kultury.

1. Primal jídelníček z USA:
Ráno: vaječná omeleta a hrneček kávy se smetanou a cukrem, různá zelenina nebo ovoce. Někdy ani nesnídá, když nemá chuť. Někdy si dá to, co zbylo od předešlé večeře. Někdy proteinový nápoj, někdy ho pije až k odpolední svačině.
Poledne: oblíbený velký míchaný salát. (podle tohoto muže by měl každý správný chlap jíst salát) Někdy ho obohatí mořskými plody, drůbežím masem atd.
Mezi: hrst ořechů macadamia, vlašské ořechy a piniové oříšky, většinou však mandle
Večer: pořádný kus masa (např. různé steaky - jehněčí, vepřové, hovězí atd. obměňuje za ryby - losos, treska atd. nebo kuřecí i s kůží) se zeleninou (např. růžičková kapusta, brokolice, dýně, zelí, občas sladké brambory, nebo směs restované zeleniny)
Po večeři jen tak na zobnutí: Trošku ovoce s nižším obsahem cukru borůvky, jahody atd., občas si dá večerní sklenku vína. V rámci půstu toto někdy vynechává.

Paleo jídelníčeky z Německa:
2."Ráno: Banán s low carb přírodním proteinovým nápojem mě vždy dobře nastartuje a zároveň zasytí. Při ranním spěchu je to to nejrychlejší k dispozici. V práci se nezastavím až do oběda a nic mi nechybí.
Oběd: buď jdeme s kolegy do menzy, kde si k jídlu s masem vyžádám místo klasické přílohy zeleninový salát, nebo jdu do tureckého Imbisu a tam si nechám naložit talíř míchaným salátem s grilovaným drůbežím masem (Dönerteller bez chleba a hranolků)
Mezi: když mám chuť si něco zobnout, jsou to většinou nějaké ořechy
Večeře: většinou steak nebo drůbeží plátek s dušenou zeleninou a nějakou dobrou omáčkou (samozřejmě bez mouky) někdy s majonézou, někdy ale jen tu zeleninu."

3. "Ráno: vajíčka, případně paleo chléb (základem paleo pečiva bývají vajíčka a nějaký druh ořechové nebo semínkové mouky) s telecí bio paštičkou nebo frikadely, plus papriky a okurky.
Poledne: nějaká dobrá ryba se zeleninou opečenou na másle (cibulka + cukety + papriky) s červenou řepou, nebo rybí Eintopf s pórkem
Mezi: trochu zeleniny, třeba mrkev, kedlubny, nebo nějakého ovoce jako jahody, angrešt, borůvky, čerstvé fíky
Večeře: třeba vaječná omeleta s Hackepeterem (německá specialita ze syrového vepřového masa) a cibulkou"

Primal slovenský jídelníček:
4. "Snídaně: někdy si dám jablko a banán, to mě dobře zasytí, ale zajímavé je, že musím dodržovat přesné pořadí nejdřív jablko pak banán…
Mezi: jen tak jako svačinku si občas dám pařený ovčí sýr a k tomu kysané podmáslí, jako rychlá a dobrá svačina někdy i jako snídaně se mi osvědčila vajíčka natvrdo s rybičkami ve vlastní šťávě nebo olivovém oleji, nebo vajíčka s olivami
Oběd: nechám si ve stánku se sendviči namíchat salát s drůbežím masem
Mezi: většinou zobu ořechy, pár mandarinek nebo broskve záleží na sezóně
Večeře: mám rád zapékané cukety plněné mletým masem a žampióny posypané sýrem
Po večeři: Většinou ani nic dalšího už nepotřebuju."

5. "Ráno: plnotučný jogurt s ovocem nebo s troškou 100% kakaa
Mezi: pokud mě honí mlsná, je to trocha mandlí
Oběd: pár fašírek (pro české publikum: fašírka je karbanátek) samozřejmě bez mouky ani strouhanky s lečem, také mám rád Halaszlé pěkně husté rybou
Mezi: ani nic nepotřebuju, ale někdy se u nás doma objeví nějaký paleo koláček
Večeře: vepřový řízek obalovaný v mletých mandlích a k tomu šopský salát, nebo fašírky od oběda a k tomu šopský salát nebo jiný míchaný salát
Po večeři: někdy dojím zbytek toho salátu, co byl k večeři"

Ještě pár českých paleo/primal jídelníčků:
6."Ráno: vaječné lívanečky s dobrou domácí rybičkovou pomazánkou a k tomu třeba pár ředkviček
Mezi: většinou žádnou svačinu nepotřebuju, ale když, tak si vezmu trochu nějakého ovoce nebo syrové zeleniny
Oběd: například drůbeží nudličky na asijský způsob (nezahuštěné škrobem ale špetkou agaru). K tomu připravím do různých misek několik druhů v páře dušené zeleniny třeba brokolici, květák a chřest plus misku dušených hub na česneku nebo cibulce
Mezi: jím dobře takže nepotřebuju tišit hlad každé 3 hodiny, ale když mě honí mlsná, dám si 2 kostičky 85% čokolády nebo nějaké ovoce či zeleninu.
Večeře: přichází dost často po cvičení, dám si to, na co mám chuť, například grilované plátky lilků potřené pasírovaným česnekem a tatarák (místo kečupu trochu bio rajčatového protlaku atd.) sypaný cibulkou"

7."Ráno: mandlový nákyp s ovocem podle sezóny a jablkovým pyré sypaný skořicí
Mezi: nějaké ovoce, záleží na sezóně
Oběd: svíčková pečená nebo dušená s hodně hustou omáčkou nikoliv však moukou, ale zeleninou s trochou smetany, alternativou bez smetany je roštěná (nezahuštěná moukou) se salátem z červeného zelí a červené řepy
Mezi: nějaká zelenina s trochou přírodního sýra, většinou je svačina věc mlsnosti ne potřeby se najíst
Večeře: míchaný zeleninový salát s vajíčkem naměkko"

8."Ráno: přírodní smetanový jogurt s banánem nebo jahody s trochou tvarohu
Mezi: v aktivní den se zastavím až u oběda
Oběd: lehká zeleninová polévka + pečené kuře s plátky čerstvého ananasu
Mezi: možná trochu ořechů na zobání
Večeře: míchaná vajíčka s hlívou a hlávkový salát"

Jak vidíte, můžete jíst všelijak, nápadům se moc mezí neklade. Většina receptů běžné kuchyně se dá uvařit i paleo způsobem bez mouky, některé recepty ani paleo stravě nijak neodporují. Můžete popustit uzdu svojí fantazii a nějaký dobrý recept vymyslet. Uvařit si doma něco šizeného (maso nastavovat rohlíkem, omáčky moukou) a pak to zakusovat pečivem nebo zvětšovat objem jídla knedlíkem, je akorát strašlivý středoevropský zlozvyk. Například v Izraeli je základem oběda jemně sekaný míchaný zeleninový salát, ke kterému se přidává většinou maso nebo ryby.

V Čechách je také zvláštní věc jíst k obědu dvě jídla a pak si dát ještě zákusky a dezerty (v Maďarsku jsou dokonce tři chody jídla jen tak pro zajímavost), není to vůbec potřeba a většina ostatních kultur toto ani nezná. Pokud se vám ale chce dodržovat českou tradici a jíst polévku a pak hlavní jídlo, pokud dodržíte paleo podobu polévky bez mouky, nudlí atd., není to proti ničemu. V zásadě ale vidíme polévku jako dobrý způsob jak si donést do práce v termosce svačinu nebo polední oběd.

Další věc, kterou můžete, ale nemusíte dodržovat, je zvyk v některých částech Evropy, to nejvydatnější jídlo dne jíst v poledne. Hodně kultur dává důraz na večeři, nejen kvůli tomu, že při večeři se sejde po celodenním shonu u stolu celá rodina, ale také protože potřebují být po obědě nadále aktivní a pracovat. I zvíře v přírodě, ať je býložravé nebo masožravé po jídle odpočívá, a tráví. Však kdo má zvládnout dokonce po dvou chodech jídla ještě pracovat… Konec konců vždycky byla v přírodě pro každého živočicha odměna jídla až po námaze.

Při paleo stravování si můžete všimnout, že většina jedlíků mívá víckrát denně maso, vajíčka anebo proteinový nápoj. Většina se shoduje totiž na tom, že bílkoviny jen jednou denně nestačí a tím spíš když chodíte posilovat. A tím spíš je potřeba ta největší porce masa až po posilování.

Pár zásad na konec: Polévky a omáčky nejsou husté moukou ale zeleninou, masem případně smetanou nebo plnotučným / řeckým jogurtem. Výjimečně může pomoct špetka agaru nebo lžička až lžíce čisté pohankové mouky. K masu se nedávají stále dokola jen brambory s tatarkou, ale existuje neuvěřitelných kombinací zeleninových příloh a způsobů jejich úprav. Každá chuť si přijde na své.

Doufáme, že vám všem tento článek opět otevřel kousek obzoru, a těšíme se na příští.